I believe in you - 16 (KONEC)

5. srpna 2011 v 18:06 | Kimi-chan |  I believe in you
Takže je tady poslední díl (za to na mě extra dlouhý :-D) IBIY. Možná se to někomu bude zdát divné, ale já už to chtěla ukončit. I když pokráčka bývají divné, stejně ho plánuju :-D Asi bude ale kratší, ještě nevím. Upozorňuju, že jsem to po sobě ještě nečetla a teď jedu pryč, takže to pročtu až večer. Jenom jsem to sem chtěla hodit, protože jsou dlouho nic nezveřejnila. Přeju pěkné čtení a napiště koment ;-)
Ke konci radši: 15+


Happy end?

"Aiko. Aiko slyšíš mě?" Slyšela jsem nejspíš Sakuřin hlas. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla jsem ji, jak se nade mnou sklání a v ruce má nějakou injekci. To bude asi ten protijed. Kývla jsem, jakože ji slyším. Vpíchla mi ho do ruky a začala mě ještě trochu léčit. Tohle je divné… Myslím, že jsem už měla být mrtvá. Vždyť i někdo jako já pozná, že to zranění bylo hodně vážné. Naposledy, když mě takto zranil Itachi ve vesnici, probrala jsem se až po třech týdnech a to ani nebylo jasné, jestli vůbec přežiju.
"To je divné." Zamumlala Sakura.
"Co je?!" Vyděsil se Dai. Rána mě sice příšerně bolela, ale jakoby bolest pomalu ustupovala. Tohle asi Sakura myslela.
"Já jenom že… Předpokládala jsem, že Kabutův jed bude velmi složitý a že na něj ani ve vesnici možná nebudeme schopni najít protilátku. Jenomže na něj už teď zabírá ten univerzální protijed, co jsem si s sebou vzala. Její zranění se pomalu hojí, proto se mi to nezdá. Je to až moc jednoduché, nedokážu to vysvětlit." Dořekla zmateně. Nedávalo to vůbec smysl. Proč by Kabuto používal tak jednoduché jedy? Vždyť je to úžasný lékařský ninja. Ale ať je to jak chce, Sakura měla pravdu. Bolest už jsem necítila jako před tím a ani se mi nechtělo tak moc spát.
"Aiko, jak se cítíš?"
"No, je to lepší. Vůbec tomu nerozumím. Ještě když jsme vyráželi, skoro s jistotou jsem věděla, že umřu a teď je mi líp."
"Tohle neříkej, nenechal bych tě umřít!" Zvýšil hlas Dai.
"Ne Dai-sensei, ona má pravdu. To zranění opravdu bylo smrtelné. Nechtěla jsem vám to říkat, ale do vesnice bychom to nestihli." Přiznala se Sakura. Dai se na ni překvapivě podíval a zřejmě jí chtěl něco říct, já jsem ho ale chytla za ruku a naznačila mu, ať nic nedělá.
"Každopádně musíme do nemocnice rozebrat ten jed, prostě se mi to celé nějak nezdá." Rozhodla Sakura. Už jsem vstávala, ale zatočila se mi hlava a nebýt Naruta, který mě chytil, asi bych s sebou pěkně sekla.
"Neblbni! I když se hojíš, stejně ještě nemůžeš běžet." Pokárala mě. Došel ke mně Dai a opět mě vzal do náruče. Před tím jsem sice řekla, že už nejsem unavená, ale stejně jsem asi po pěti minutách zase usnula.

Tentokrát jsem se probudila až v nemocnici. Seděl u mě Dai a Tsunade se Sakurou stály za ním. Všichni se na mě tak nějak divně dívali.
"Vidím, že už jsi vzhůru. Kde začít… Odebrali jsme vzorek toho jedu, ale našli jsme toho víc. Takový jed, jsem ještě nikdy neviděla. Jak už ti před tím řekla Sakura, protilátku bychom na něj opravdu nenašli a ty bys zemřela. Tady se dostávám k té další látce, co jsme u tebe našli. Byla to nejspíš právě protilátka na ten jed. Proto zabíralo Sakuřino léčení. Vůbec nechápu, kde se v tobě vzala." Zakončila Tsunade a zmateně zakroutila hlavou. Jako by nebyla ráda, že žiju… tss.
"Na závěr bych ti doporučila, abys ještě zůstala aspoň týden tady, kdyby se objevily nějaké potíže, ale stejně to nemá cenu. Utekla bys hned, jak bys mohla." Zasmála se Sakura. To se trefila. Nesnáším špitály.

Potom co všichni odešli, rozhodla jsem se jít domů. Převlékla jsem se z nemocničního do svého normálního oblečení, co jsem dostala od Sasukeho. Když jsem vyšla ven, byla už tma. Najednou se mi nechtělo domů, tak jsem se rozhodla trochu projít po vesnici. Přece jenom je to už nějaký ten pátek, co jsem tady byla naposled. Vlastně víc než rok. Procházela jsem kolem Icharaku a vydala se nahoru na hlavy Hokagů. Když jsem si sedla, přemýšlela jsem o všem, co jsem udělala. Určitě mě čeká nějaký trest. Přeci jenom jsem zradila vesnici. Dai sice vypadal, že se o mě bojí, ale kdo ví, jestli mi vůbec někdy odpustí. Nechala jsem ho tady, stejně jako zbytek týmu, jenom kvůli Orochimarovi. Byla jsem pěkně sobecká. Z přemýšlení mě přerušila mě moc dobře známá chakra. Sakra!

"Ty?! Sasuke tě přeci zabil!" Vykřikla jsem zoufale, když jsem spatřila jeho tvář. To není možné…
"Rád tě zase vidím, Aiko. Mám tužší kořínek, než si umíš představit." Ušklíbl se na mě Katsuro. Doufala jsem, že ten jeho hnusný obličej už nikdy neuvidím. Začal se ke mně přibližovat, ale já jako bych úplně ztuhla. Nikdy se mi nic takového nestalo. Vybavila jsem si, co všechno mi udělal, a nebyla jsem schopná pohybu. Svezla jsem na kolena a mohla jenom čekat, co udělá. Najednou se ale přede mnou naštěstí někdo objevil. Neviděla jsem mu do obličeje, ale vypadalo to na Daie. Díky Bohu…
"Ani se k ní nepřibližuj."
"Takže takhle dopadne slavná Aiko Uchiha? Nechá za sebe bojovat jiné? Minule s tebou byla větší sranda." Posmíval se a ignorujíc Daie, se stále přibližoval.
"Myslím, že ti řekli, abys stál." Ozval se za Katsurem další hlas. Podle chakry byl tohle Sasuke. Sakra, ten by tady neměl být. Pořád je to hledaný ninja.
"Počkej, co jsi myslel tím, že "minule s tebou byla větší sranda"?"
"Ona se nepochlubila? Jenom ti k tomu řeknu, že se jí to určitě líbilo." Zasmál se ironicky. Dai to ale asi nepochopil a bral ho vážně.
"Hajzle!" Zakřičel a rozběhl se na něj. To samé udělal Sasuke, ve kterém to asi taky vřelo. Dai se ohnal kunaiem, ale Katsuro uhnul. Díky Sharinganu Sasuke věděl, kam uskočí, takže to čekal a jednoduše ho probodl mečem. Proti našemu Kekkei genkai je velmi těžké bojovat.
"Tentokrát se ujistím, že doopravdy zdechneš." Řekl znechuceně Sasuke a usekl mu hlavu. Bylo to hnusné, ale cítila jsem určitý druh úlevy. Teď už bylo jasné, že přežít nemůže. Oba ke mně došli a klekli si ke mně.
"V pohodě?" Zeptal se Sasuke. Kývla jsem na souhlas a až teď mi došlo, jak to bylo s tím protijedem. Jednou, když jsem se vracela z koupelky, jsem viděla Sasukeho, jak mi něco lije do jídla. Radši jsem se ho neptala co to je, ještě by se naštval.
"Takže to jsi byl ty?" Začala jsem úplně znenadání, jemu to ale došlo.
"Jo, byl jsem to já. Orochimaru se začínal bát, protože jsem se změnil, od té doby, co jsem potkal tebe. Myslel, že bychom ho spolu mohli zabít, takže rozkázal Kabutovi, aby se o tebe postaral. Jelikož jsem o tom věděl, vzal jsem mu protijed a dával ti ho do jídla. Potom, když jsme bojovali proti Listové, Kabuto věděl, že když zaútočí na Daie, budeš ho chtít zachránit. Čekal, že před něj skočíš a necháš se zabít. S čím nepočítal, byl ten protijed." Zakončil Sasuke.
"A jak to teda dopadlo s Kabutem a Orochimarem?" Chtěla jsem ještě vědět. On zase nahodil ten svůj lhostejný výraz.
"Nijak, zabil jsem je oba." Oddechla jsem si a podívala se na Daie. Sasuke mezitím zmizel s tím, že si jde promluvit s Tsunade.

"Daii já… Je mi to strašně moc líto, nechtěla jsem-"
"Jak jsi mi to mohla udělat? Opustila jsi vesnici - kvůli Orochimarovi. Nechala jsi mě tu a ještě k tomu si se vyspala s tím kreténem?!" Teď už skoro křičel. Chtěla jsem mu říct, že tak to nebylo, ale místo toho jsem se zvedla a se slzami v očích se rozběhla domů. To mi ani trochu nevěří? Když jsem doběhla domů, rovnou jsem se svalila na postel a brečela. Všechno jsem pokazila. Neměla jsem vůbec odcházet z vesnice. Tak jsem ztratila jediného člověka, kterého jsem kdy opravdu milovala. Dny plynuly dál a já měla pořád mizernou náladu. Dai se neozval a já věděla, že je konec.

Jednoho dne jsem seděla na posteli a hleděla do prázdna, když v tom mi někdo skočil do okna.
"Omlouvám se." Bylo jediné, co řekl.
"Daii?"
"Potkal jsem Sasukeho a ten mi všechno řekl. Že tě ten Katsuro nebo jak nejdřív zbil a potom znásilnil… Vážně mi to promiň, netušil jsem to. Měl jsem tě nechat to vysvětlit." Řekl a sklopil hlavu.
"Jenom ti ještě chci říct, že i když to tak před pár dny nevypadalo, vždycky jsem v tebe věřil a vždycky taky budu."Vrhla jsem se mu kolem krku, na víc jsem se nezmohla. Objal mě a políbil. Nejdřív váhavě, ale potom mě položil na postel a hladil mě po zádech. Sundala jsem mu tričko a on mě následoval, až jsme na sobě neměli nic. Líbal mě na krku, a když už do mě chtěl vstoupit, zarazil se.
"V pořádku? Já jenom že při tom čím sis prošla…" Umlčela jsem ho polibkem a to mu stačilo. Byl to nejhezčí sex, jaký jsem kdy měla a doufám, že ne poslední.
"Miluju tě."
"Taky tě miluju…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jenny | Web | 7. srpna 2011 v 21:56 | Reagovat

*-* krásné...

2 Kimi-chan | Web | 8. srpna 2011 v 11:10 | Reagovat

Vážně děkuju ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama