He's the one I love - 3

12. srpna 2011 v 8:39 | Kimi-chan |  He's the one I love
Takže je tady po dlouhé době zase tahle povídka. Vcelku mě baví a navíc na ni mám víc času, když jsem dopsala IBIY. Tohle je asi předposlední díl (pokud se mi podaří vecpat konec do jednoho dílu). Příjemné počtení a nechte za sebou nějaký koment ;-)


Sakuřino rozhodnutí

"Sakuro? Sakuro, slyšíš mě?" Bylo první co růžovovlasá dívka uslyšela, když otevřela oči. Nejdřív viděla jen bílý strop, ale potom se otočila na svého týmového partnera, který seděl vedle ní, a přikývla mu na souhlas.
"Jsem rád, že už jsi v pořádku." Usmál se na ni Naruto a pokračoval.
"Co se tam stalo Sakura-chan?" Zvážněl najednou. Sakura se odvrátila od Naruta a zadívala se do prázdna, po chvíli však spustila.
"Ráno jsem šla Saiovi zkontrolovat rány a všimla jsem si vzkazu, co jste nechali na stole. Rány se vcelku rychle hojily, takže jsem šla hledat něco k jídlu a v tom zaútočil. Nemůžu si přesně vybavit jméno - myslím, že to byl Toshiro, nebo tak nějak. Bojovali jsme spolu a Sai mi přiběhl na pomoc přesto, že ještě nebyl zdravý…" Když si to znova vybavila, vhrkly jí slzy do očí. I tak se ale rozhodla pokračovat.
"Pak se to nějak semlelo a Toshiro omráčil Saie a utekl s ním. Já běžela za nimi, ale byly tam pasti a potom jste mě našli vy." Teď už slzy zadržet nedokázala. Kdyby jenom byla silnější. Sasukeho nechala jít, protože neměla dost síly na to, aby ho zastavila. Teď má Orochimaru její vinou Saie a kdo ví, co s ním dělá. Musí ale ještě žít. Prostě musí! Naruto soucitně pohlédl na kamarádku, jako by věděl, co se jí honí v hlavě.
"Sakuro, to nebyla tvoje-"
"Promiň Naruto, chtěla bych ještě spát." Skočila mu do řeči a otočila se na bok, zády k němu.
"Jasně, odpočiň si." Posmutněl Naruto a odešel. Bylo mu jasné, že se kvůli tomu moc trápí. Ale nevěděl, jak by jí mohl pomoct. Mezitím Sakura ležela na posteli a po tvářích jí stékaly slzy. "Vždycky jsem byla slabá. Tsunade ze mě sice udělala dobrého medika, ale stejně mě všichni musí chránit. Nedokážu ani ochránit zraněného přítele…" Když v tom ji to napadlo. I přes bolest, kterou jí stále zranění způsobovala, se zvedla z postele a nenápadně se vyplížila z nemocnice. Zamířila ke svému domu, tam si sbalila všechny svoje věci, šla si ještě něco zařídit a potom rovnou spát.

Mezitím seděl Naruto v Icharaku a před sebou měl netknutou porci jídla. Neměl vůbec hlad. Pořád musel myslet na Saie. Třeba kdyby byli rychlejší, dohnali by je. "Aspoň, že nedostali Sakuru…" Povzdechl si.
"Naruto, co se děje? Ještě jsem neviděl, že by ses nedotkl ramenu." Ozval se za ním nějaký hlas.
"Kakashi-sensei… Nikdo vám neřekl o naší misi?"
"To se Saiem? To mě mrzí. Jak je na tom Sakura?"
"Ten chlápek ji probodal téměř skrz na skrz. Nebylo to naštěstí smrtelné a teď leží v nemocnici. Ale spíš je smutná, protože Saiovi nedokázala pomoct. Jako tehdy Sasukemu." Odpověděl svému senseii Naruto a zahleděl se na jídlo, které už bylo jistě studené. Tak se zvedl a se slovy "Nashle, Kakashi-sensei." odešel. Ten se po něm zamyšleně ohlédl a také odešel.


"Tak a jsem tady. Saii vydrž, slibuju, že pro tebe přijdu!" Pomyslela si Sakura, když se svými věcmi dorazila před budovu ANBU. Jak tam tak stála, vzpomněla si na svůj včerejší rozhovor s Tsunade:
"Tsunade-sama, chci vás požádat o svolení přidat se k Černým ochráncům."
"Sakuro… Jsi si jistá? Trénink tam opravdu není žádná procházka růžovým sadem. A když uvážím-"
"Tohle já vím." Přerušila ji Sakura a sklopila hlavu.
"Je to kvůli Saiovi?" Zeptala se Pátá. Sakura jí to přikývnutím potvrdila.
"Tak tedy dobrá. Dám v ANBU vědět, že zítra přijdeš. Ale prosím, Sakuro, dávej na sebe pozor."
Její výraz najednou ztvrdl a ona rázně vykročila vpřed. Hned u vchodu ji jeden ANBU odchytil.
"Ty budeš Sakura, že?"
"Ano. Haruno Sakura."
"Tak pojď se mnou." Rozešel se chodbou a Sakura ho následovala. Zastavili se, až když došli před větší dveře. Voják zaklepal a po vyzvání ke vstoupení zmizel a Sakura zůstala sama. Po chvilce zaváhání vešla do kanceláře.
"O tobě se zmiňovala Hokage-sama. Sakura, že?"
"Ano."
"Takže na Sakuru rovnou zapomeň. Zemřela na misi. Od teď jsi pouze Kin a tak se také budeš představovat. Rovnou ti říkám, že se tady s tebou nikdo mazat nebude. Pokud pochybuješ a myslíš, že na to nemáš, rovnou odejdi. Jenom bys plýtvala naším a svým časem."
"Rozumím." Řekla Sakura, ale neodešla. To řediteli stačilo a pokračoval.
"Někoho ti přiřadím a ten s tebou zajde do zbrojnice, kde dostaneš veškerou výzbroj, včetně masky. Tady ji nosit nemusíš, ale venku ji bez rozkazu nesundáš." Hned jak to dořekl, objevil se vedle Sakury další ANBU, který jen kývl řediteli a pokynul Sakuře, aby vyšla na chodbu. Poté ji vedl několika chodbami do místnosti, která byla asi ta zbrojnice. Kluk co ji tam dovedl, jí podal katanu, uniformu, masku a zavedl ji k malému stolku, kde jí následně vytetoval na paži spirálku, kterou mají všichni Černí ochránci. Za celou dobu skoro vůbec nepromluvil. Sakuře se tady vůbec nelíbilo, ale něco si slíbila a hodlala to dodržet.


"Naruto? Neviděl jsi někde Sakuru? Nemůžu ji nikde sehnat." Zeptal se dotyčného Kakashi.
"Neviděl, Kakashi-sensei. Ale taky bych jí něco potřeboval. U sebe doma není a v nemocnici taky ne."
"Tohle se mi nějak nelíbí, raději zajděme za Pátou. Nezdá se mi, že by Sakura jenom tak zmizela. Zvlášť, když je ještě zraněná." Rozešli se tedy do kanceláře Tsunade. Jakmile tam došli, zaklepali a vešli dovnitř.
"Tsunade-sama, mohli bychom se vás na něco zeptat?" Tsunade si povzdechla, otočila se na křesle a dívala se z okna na vesnici.
"Tak co potřebujete vědět?" Zeptala se, i když tušila, co chtějí vědět.
"Co se stalo se Sakurou? V nemocnici není a ani doma ne!" Vykřikl Naruto.
"Naruto se ptal snad všude." Vložil se do toho Kakashi. Tsunade nevěděla, co má jejímu týmu říct. Většinou se říká, že daný člověk zemřel na misi, ale tohle by Narutovi nemohla udělat. Rozhodla se tedy, že mu řekne pravdu.
"Naruto… Udělám ve tvém případě výjimku a řeknu ti to narovinu. Sakura mě včera požádala o svolení odejít do ANBU."
"A vy jste jí to dovolila?!" Obořil se na ni naštvaný Naruto. Tým se mu rozpadá pod rukama a on s tím nemůže nic dělat. Zatnul pěsti a měl co dělat, aby se ovládl.
"A co jsem měla dělat?! Bylo to její rozhodnutí, ona to chtěla!" Křikla dopáleně Tsunade, vstala a praštila do stolu.
"Myslím, že bychom se všichni měli uklidnit a pak rozhodnout, co bude s týmem." Navrhl klidný Kakashi. Sakuřino rozhodnutí ho mrzelo, ale ničemu by nepomohlo, kdyby tady po sobě jenom řvali. Tsunade pomalu vydechla a zase si sedla. Naruto byl už také v klidu.
"Proč to udělala?" Zeptal se Naruto potichu a do očí mu vhrkly slzy. "Proč mě tu nechala?"
"Naruto…" Řekl soucitně Kakashi a položil mu ruku na rameno.
"Takže," odkašlala si Tsunade a pokračovala: "tým 7 bude - i když je to zcela atypické - tvořit Naruto, Kakashi, Yamato a pokaždé vám ještě někoho čtvrtého přidělím. Teď když mě omluvíte, mám ještě dost práce."
"Jistě." Odpověděl Kakashi a vyvedl ven Naruta, který jenom hleděl do země. Potom beze slova zamířil ke svému bytu, Kakashi jen zakroutil hlavou a vydal se na opačnou stranu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama