I believe in you - 15

23. července 2011 v 10:00 | Kimi-chan |  I believe in you

Další přednadstavený díl, zatím co jsem pryč :-) - Jen je dost krátký :-/


Nenechávej mě tady...

o rok později

"Aiko, Sasuke. Rai nám donesl zprávu, že kolem čmuchá skupina ANBU z Konohy. Vyrazte teď hned a zbavte se jich."
"S radostí, Orochimaru-sama." Odpověděli jsme a šli se sbalit. I když nevím, jestli to zvládnu. Teprve před pár hodinami jsem se vrátila z mise a nestačila jsem si ani odpočinout. Listová… Zajímalo by mě, jestli na mě už úplně zapomněli. A co Dai… Určitě si někoho našel a třeba si už založili rodinu… Z přemýšlení mě vyrušil Sasukeho hlas.
"Zvládneš to? Před chvílí ses přece vrátila."
"Že pochybuješ, přece nám neudělám ostudu." Mrkla jsem na něj a on se usmál. Opravdu se změnil. Nechci se chlubit, ale možná na tom mám zásluhu. Vlastně i já se dost změnila. Máme k sobě dost blízko, jsme ze stejného klanu a oba jsme rádi, že jsme nezbyli sami. I když to Sasuke nerad dává najevo. Za každé situace si musí zachovat "cool" výraz :-D Já ale vím, jaký ve skutečnosti je. Od té události s Katsurou se chová ochranitelsky a dává pozor, aby se mi nic nestalo - svým vlastním způsobem. Někdo by mohl říct, že změknul a možná je to i pravda, ale vlastně ke všem se pořád chová stejně. Kromě mě. Jsem jako jeho mladší sestřička. Trošku jsem pátrala po tom, kdo by mohli být mí rodiče, a nějak z toho vyšlo, že můj otec byl bratr Sasukeho otce. Takže je to vlastně můj bratranec. To je vcelku úlet.
"Nebude to pro nás žádná překážka, ale nezapomínej, že jsou to ANBU."
"Neboj a už pojďme, chci to mít za sebou." Vyrazili jsme tedy na cestu. Nemuseli jsme však hledat dlouho. Asi po pěti kilometrech jsme zaznamenali silné chakry. Tři z nich mi byly strašně povědomé. Podívala jsem se koutkem oka na Sasukeho a ten přikývnul. Taky je znal. Zastavili jsme a čekali, než k nám doběhnou. Stejně neměli šanci. Listoví konečně dorazili. Byli to pouze čtyři ANBU. Ale žádná jejich chakra nebyla ta, kterou jsme cítili před tím. Takže museli být někde schovaní. Aktivovala jsem Sharingan a rozhlédla se po okolí.

"Klidně slezte dolů, stejně vás vidím." Křikla jsem posměšně směrem k nejbližšímu stromu. A opravdu seskočili dolů. Nevěnovala jsem jim pozornost, až když promluvili…
"Ahoj Sasuke, Aiko." Ten hlas znám. Naruto. Vedle něj stáli Dai a Sakura. Čekala jsem, že se s nimi jednou setkám, ale teď jsem nevěděla, co říct. Sasukemu to bylo jedno, ale prostě ve všem jsme stejní nebyli. Nedala jsem na sobě však nic znát a nahodila jsem chladný výraz.
"Co tady chcete?" Zeptal se Sasuke Naruto namísto pozdravu.
"Přišli jsme zabít Orochimara a vás dva vzít zpátky do vesnice." Tomu jsem se musela usmát. Pořád je to nepřešlo. Před půl rokem to zkoušeli taky, neúspěšně. Já se nechtěla vrátit, ale stýskalo se mi po Daiovi. Strašně moc. Nechtěla jsem si to před tím připustit, ale chyběl mi. Najednou se Sasuke rozběhl na Naruta a začal boj. Jeden ANBU se vrhl na Sasukeho, ale já po něm šla katanou. Bylo vidět, jak se mi snaží nedívat do očí. Jednou ale omylem zvedl oči a to byla moje příležitost. Chytla jsem ho do genjutsu, takže strhnul na místě. Rychle jsem se za něj přemístila a vrazila mu katanu do břicha. Jeden dole, dva zbývají. Týmu jsem ublížit nechtěla. Bývalému týmu… Sasuke sejmul další dva, takže už zbýval jenom poslední. Černí ochránci nějak začali upadat. Chtěla jsem rychle dodělat posledního, protože už jsem cítila, že nemám moc chakry. Přece jenom jsem byla unavená z předešlé mise a muselo to na mě být znát, protože posledního ANBU jsem málem nezvládla. Teď jsem ucítila další známou chakru, tohle ale nebyl nikdo z Konohy. Byl to Kabuto, kterého asi poslal Orochimaru. A začal boj nanovo. Sasuke se vrhl na Naruta, Kabuto na Sakuru a já s Daiem jsme jenom stáli a dívali se na sebe. Nechtěli jsme na sebe útočit. Jeho oči byly plné smutku. Vůbec nevypadal jako dřív. Měl kruhy pod očima, myslím, že zhubl a celkem vypadal hrozně. Pořád to ale byl chlap, kterého jsem před tím tolik milovala.
"Jestli nejsi schopná ho zabít, udělám to za tebe!" Zařval Kabuto, vytáhl katanu a vrhnul se na něj. Sakra! On to nestihne!
"Stůj!" Křikl Sasuke, ale to už jsem stála zády přitisknutá k Daiovi. Cítila jsem, jak mi zbraň proniká do těla. Strašně to bolelo, ale já bych prostě nemohla žít s tím, že Dai je mrtvý.
"Zbláznila ses?! Co jsi to udělala…" Promluvil ke mě zlomeně Dai.
"Daii já-" Chtěla jsem mu říct, jak moc se omlouvám a že mě to všechno mrzí, ale nestihla jsem to. Kabuto prudce vytáhl katanu a já se sesunula k zemi. Dai ke mně přiskočil a pokoušel se mě udržet při vědomí.
"To už je po druhé, vzpomínáš, jak jsi mi seskočila na pomoc proti Itachimu z toho okna? Myslel jsem, že tě zabiju." Pokusil se o úsměv.
"Kabuto sakra dělej něco!" Křikl Sasuke. Klekl si ke mně a chytl mě za ruku.
"Nemůžu ani, kdybych chtěl. Byla otrávená a nemám protijed." Odpověděl naprosto bez zájmu Kabuto. Na Sasukem bylo vidět, jak moc ho chce zabít, ale zůstal u mě.
"Sakuro?" Křikl zoufale Dai na růžovovlasou dívku.
"Mám tady univerzální protijed, ale ten nezabere. Musíme ji rychle dostat do Konohy!" Dai kývl na souhlas a vzal mě do náručí, směr Listová. Věděla jsem, že nemám šanci. Do vesnice jsou to od tadyma asi dvě hodiny. I přes to všechno jsem si vychutnávala teplo Daiova náručí a i když jsem věděla, že určitě umřu, s ním jsem se cítila v bezpečí. Byla jsem strašně unavená, tak jsem chtěla aspoň na chvíli zavřít oči…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akira tvoje ♥Sb♥ | Web | 27. července 2011 v 12:57 | Reagovat

Krása ♥ =) A ty Aiku určitě nenechá umřít viď. =))

2 Kimi-chan | Web | 27. července 2011 v 12:59 | Reagovat

Ještě uvídíme (ona kecááá) :-D
Jsem moc ráda, že to čteš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama