I believe in you - 11

15. ledna 2011 v 22:55 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY (nový)
Strašně se omlouvám, že jsem 3 měsíce nebo kolik nic nenapsala :-( Nebudu se vykecávat na školu ani nic jiného, protože se mi prostě nechtělo a ani jsem nevěděla o čem psát. I když na začátku ledna jsem opravdu chtěla začít, ale jak už jsem zmínila v komentáři u minulého dílu, zapomněla jsem přihlašovací jméno a heslo... Už sem určitě chodí ještě míň lidí, než před tím, ale doufám, že se to ještě zpraví. Mimochodem nějaký komentář určitě potěší a budu za něj moc vděčná :-) S pozdravem vaše Kimi-chan


Já je nepotřebuju

Ráno když jsem se probudila, cítila jsem se daleko líp. Rány mě sice pořád bolely, ale konečně jsem se cítila odpočinutá. Otočila jsem se na bok, ale Dai nikde nebyl. Když jsem se podívala na hodiny, ručičky ukazovaly 12:30 odpoledne. Takže byl asi na tréninku s týmem. Chtěla jsem se za ním jít podívat, ale ještě jsem se na to necítila. Lehla jsem si tedy opět na záda a usnula.

Když jsem se znovu probrala a podívala se na mobil, zjistila jsem, že jsem prospala celé 2 dny. Donutila jsem se konečně vstát a jít se zkulturnit do koupelky.

...

Došla jsem na louku, kde obvykle trénujeme, ale nikde nikdo. Rozhodla jsem se zajít za Tsunade s nadějí, že mi řekne, kde je můj tým.
Vydala jsem se tedy na cestu. Jak jsem ale došla na náměstí, tak jsem si všimla, že všude zmateně pobíhají shinobi i obyčejní lidé.

"Anko-sensei, co se děje?" Zeptala jsem se, když kolem mě běžela moje bývalá učitelka z akademie.
"Zaútočil na nás Orochimaru a armáda Zvučné! Aiko jsi stále zraněná, schovej se někde!" Rozkázala mi ve spěchu a pokračovala v cestě. Vzpomněla jsem si na to, jak to dopadlo minule, když jsem se měla schovat. Vlastně je to nedávno, co jsem dostala pořádný výprask od Itachiho. Tak mě napadlo, že ty útoky jdou až moc rychle za sebou, ale přestala jsem se tím zabývat v ten moment, co po mně někdo hodil kunai. Rychle jsem se tedy rozběhla směrem k nejbližšímu domu, abych si tam zalezla. Bohužel pozdě. Jak jsem utíkala, tak mě popadl shinobi ze Zvučné a odtáhl mě někam pryč. Pár našich ninjů se ho snažilo zastavit, ale postavili se jim do cesty zase jiní.

Po chvíli mi však došlo, kam mě to táhne. První co jsem viděla, byl obrovský hnusný had a na něm Orochimaru. Voják co mě nesl, se mnou hrubě hodil o zem a odběhl někam jinam. Orochimaru si mě hned všiml a nechutně se usmál. Sestoupil z hada a došel pomalu ke mně.

"Takže se zase shledáváme Aiko."
"Co ode mě chceš?!" Vyštěkla jsem na něho. Určitě tu není jenom tak.
"Nějaká přidrzlá, nemyslíš?" Zeptal se klidně, ale hned na to do mě kopl a já odletěla na nejbližší budovu. Na břiše jsem ucítila něco hnusného teplého, ale neměla jsem čas se tím zabývat. Orochimaru ke mně došel a položil mi 2 prsty na rameno. V tom to propuklo. Zase ta příšerná bolest, která se mi začala rozlévat po celém těle. Vykřikla jsem a později ucítila na obličeji pár slz, které mi začaly stékat v potůčcích po obličeji dolů. Je to opravdu ta nejhorší věc, kterou jsem kdy zažila.

Najednou to ale pominulo a já se mohla opět narovnat, nehledě na krvácející ránu na žebrech. Ani už nebolela. Vydala jsem se k Orochimarovi se samolibým úsměvem na rtech. Připadala jsem si úžasně. Tak silná, nepřemožitelná. Ten pocit byl nepřekonatelný. Teď jsem nebyla už jenom ta zraněná, co se musela běžet schovat, aby ji náhodou nezabili.

"Zabij je. Všechny." Rozkázal mi Orochimaru. A já vůbec neprotestovala a brutálně se pustila do vlastních lidí. Došla jsem k listovému a drápama ho probodla skrz na skrz. Další se na mě chtěl vrhnout, ale byl příliš pomalý. Chytla jsem ho pod krkem a mrštila s ním do hromady kamení, o kterou si roztříštil lebku. A tak jsem je masakrovala jednoho po druhém. Byla jsem celá prosáklá krví lidí, které jsem zabila.
"To stačí." Ozval se asi po půl hodině Orochimaru a pokynul mi, abych šla za ním.
"To je síla, kterou ti já dávám. Oni ti nemůžou nic nabídnout, ale já ano. Se mnou budeš nesmírně silná, vím, že ten pocit miluješ. Odejdi teď se mnou a dosáhneš nepřemožitelnosti." Zašeptal mi tak, abych to slyšela jen já.
"A co můj tým?" Zeptala jsem se jako v transu.
"Myslíš tu bandu ubožáků, kteří tu ani teď, když jsi je potřebovala, nebyli? Nepotřebuješ je, pouze ti překáží." Dořekl a natáhl ke mně ruku, kterou jsem po chvíli váhání přijala.
orochimaru 2
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 2. února 2011 v 17:27 | Reagovat

nemohla jsem se dočkat dalšího dílu,sice je to krátké,ale předčilo to má očekávání,pořádnej masakr tohleto musím říct =D

2 Kimi-chan | Web | 3. února 2011 v 6:26 | Reagovat

děkuju :-D ;-)

3 Saskie (Akira) | Web | 14. března 2011 v 11:59 | Reagovat

prosím přepiš si mou přezdívku v SB na ,,Akira" příště už se tak budu podepisovat,díky =) a už je skoro půlka března,koukej něco už napsat xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama