I believe in you - 9 (2/2)

11. září 2010 v 23:47 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY
Druhá část 9. dílu. Doufám, že se bude líbit i když mně se upřímně celý 9. díl moc nelíbí. Tak to dopadá, když někdo píše totálně bez inspirace...


Já budu žít

Stála jsem uprostřed ničeho, kolem mě byla jen tma a prázdno. Před sebou jsem viděla celý svůj život. Školka…Už tam jsem byla moc oblíbená. Škola, kde to pokračovalo a stále jsem byla ve středu dění a vše se točilo jen kolem mě. A teď příjezd do Konohy, zjištění pravdy o mých rodičích, o mně samotné. Začala jsem tady od znova. Nevím ale, co mě tady drží. Nemůžu se ale zbavit pocitu, že ještě nesmím umřít. Nevím, co to bylo, ale instinkt mě ještě nikdy nezklamal. Opravdu ještě nechci umřít. Rozhodně ne tady a ne takhle. Otočila jsem se a spatřila nějakou zeď. Ženský hlas mě k sobě volal, tak jsem se rozhodla ho následovat.


Opět jsem se cítila ve svém těle. Ale k čemu mi to je, když se vůbec nemůžu hýbat? Vlastně jsem nemohla dělat vůbec nic. Cítila jsem ale něčí ruku na té mojí a tak jsem s ní zkusila pohnout. Nic. Zkoušela jsem to pořád dokola a asi na šestý pokus se mi to podařilo. Byl to ale tak nepatrný pohyb, že by si ho někdo mohl jen velmi těžko všimnout. Avšak ten, co byl vedle mě ho asi postřehl, protože mou ruku stiskl o něco pevněji. Moc jsem chtěla otevřít oči, ale prostě to nešlo. Tak jsem jen ležela a čekala, co bude dál. Po chvíli někdo vešel dovnitř, podle hlasu jsem to typovala na Tsunade.

"Tak jak jí je?"
"Zdálo se mi, že pohla s rukou, ale to se mi asi opravdu jen zdálo." Řekl smutně…Dai? Takže to on je u mě. Nechci, aby se kvůli mně trápil, ale nemůžu s tím zatím bohužel nic dělat.
"Neztrácej naději Daii. Pořád je tady šance, že se probere."
"Tsunade, sama dobře víte, že ta šance je téměř nulová. Její zranění bylo moc vážné…" Odmlčel se. Zajímalo by mě, jak dlouho jsem byla mimo. Teda vlastně ještě asi budu.
"Já vím. Měli jsme ji víc hlídat. Ale když ona je tak tvrdohlavá." Po té se rozloučili a zase jsme byli sami. Připadala jsem si strašně unavená a než jsem se nadála, propadla jsem se do říše snů.


Když jsem se znova probrala pokusila jsem se otevřít oči a světe div se - šlo to. První co jsem viděla, byl ostrý pruh světla, které mě nepříjemně píchalo do očí, tak jsem je zase přivřela.

"Aiko! Slyšíš mě?" Chtěla jsem se pořádně nadechnout a říct, že jo, ale strašně mě zabolely plíce a žebra. Fakt super, jestli kvůli tomu idiotovi Itachimu nebudu moct ani dýchat…
"Nech toho, musíš opatrně." Pokáral mě Dai.
"Ráda tě vidím Daii." Řekla jsem potichu, jinak to ani nešlo.
"Dala si nám strašně zabrat. Nikdo ani nevěřil, že by ses mohla probrat." Dořekl a objal mě tak, že mě zabolelo moje zranění. Tuhle chvíli jsem si ale nemínila pokazit a tak jsem ho objala taky. Teprve když jsme se od sebe odtáhli, jsem se na něj pořádně podívala. Pod očima měl obrovské kruhy, které vypadaly skoro jako modřiny a celkově vypadal dost nevyspaně.
"Promiň, ale vypadáš strašně." A to jsem radši ani nepomýšlela na to, jak musím vypadat já.
"Dlouho jsem nespal. Opravdu jsem se o tebe bál a ne jenom já. Dokonce i Sasuke se tady párkrát zastavil. Ale myslí si, že o tom nikdo neví." Zasmál se.
"Jak dlouho jsem byla vlastně mimo?" Mluvení mě už strašně vyčerpávalo a dost to bolelo.
"Asi 3 týdny… Tsunade a Sakuru stálo hodně úsilí, aby tě zachránily. Ještě si odpočiň, dojdu říct sestře, že už ses vzbudila." Políbil mě na čelo a odešel. Já hned usnula.
Dai a Aiko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 12. září 2010 v 12:21 | Reagovat

Páni ze Sasukeho je měkota,z Itachiho zloduch,co ty nevymyslíš =) ale těším se na pokráčko XD Aye!

2 Kimi-chan | Web | 12. září 2010 v 20:30 | Reagovat

[1]: šak počkej co ještě nevymyslím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama