I believe in you - 9 (1/2)

11. září 2010 v 22:02 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY
Taak jo. Po opravdu dlouhé době je tady pokráčko IBIY. Je krátké, ale už nevím co s tím. Opravdu se omlouvám, ale začátek školního roku není jednoduchý pro nikoho a jelikož moje poslední vysvědčení byla jedna velká katastrofa, rozhodla jsem se letos zabrat už na začátku. Takže doufám, že mi učení nesebere všechen volný čas. No nic, konec mým kecům. Příjemné čtení ;-)


Konec ?!


"Takže ty budeš ten malý spratek, co se považuje za dalšího Uchihu? Udělej všem tady laskavost, zbal si svých pár věcí a vrať se tam, odkud si přišla." Vysmál se mi. Tolik jsem o rodinu stála a nakonec mě potká tohle. Není ten život super?
"Tohle přání ti nesplním, takže mě tady ještě chvíli budeš mít." Dořekla jsem na obhajobu mé cti a vyplázla na něj jazyk. Dejme tomu, že by ho to mělo aspoň zaskočit, ale on nic. Pořád měl na obličeji tu svou kamennou masku. Za celou dobu jsem u něj nezaznamenala náznak jakékoliv emoce. I když Sasuke byl téměř stejný, takže to je asi dědičné.

Periferně jsem za sebou spatřila Daie, jak už se zvedl a ochranitelsky se postavil přede mě. V ten moment přiběhl i zbytek listových vojáků v čele s Tsunade. Itachiho pohled spadl na mě.

"Vypadá to, že my dva se utkáme jindy."
"Neutíkej ty srabe!" Křikla jsem, odstrčila Daie stranou a bezmyšlenkovitě po Itachim hodila kunai. V tu chvíli jsem vůbec nemyslela na to, že mě asi zabije. Ale on vyvraždil celý náš klan a já chci mít alespoň nějakou možnost se pomstít. I když se k němu ani nedostanu.

Najednou jsem ucítila známou ostrou bolest v rameni. Tohle je divné, nebyla jsem ani nějak moc vytočená, třeba jako když mě záměrně vyprovokoval Dai. Zkřivila jsem obličej pod jejím návalem a čekala, až pomine. Když už jsem měla značky rozběhlé po celém těle, podívala jsem se s Sharinganem v očích na Itachiho, který se pro změnu tvářil pořád stejně ledově, a rozběhla se proti němu. Chtěla jsem ho zasáhnout pěstí, ale uhnul a odhodil mě na blízký dům, do kterého jsem udělala slušnou díru. Ostatní se mi snažili pomoct, ale do cesty se jim postavili ostatní členové Akatsuki. Zatímco jsem se z toho vzpamatovávala, došel Itachi až ke mně.

"Nemáš proti mně šanci, to sama dobře víš. Tak proč se zbytečně pokoušet?" Ohnala jsem se po něm kunaiem, abych ho donutila se trochu vzdálit. Musel tedy uskočit, ale to mi stačilo na to, abych po něm vrhla ohnivou kouli. Jak jsem čekala, zase se jí lehce vyhl. V momentě vytvořil Chidori a já se ji pokusila pomocí Sharinganu vytvořit také. V podstatě by to mělo jít. Šlo, ale strašně to bolelo. Itachi se na chvíli zatvářil udiveně, ale pak se mírně usmál. Vyrazili jsme proti sobě. Zasáhla jsem ho mírně do pravé ruky, zatím co on mě plnou silou do žeber a pokračoval až do plic. Bolestně jsem vykřikla a svalila se na zem. To už u mě ale byl můj tým a všichni se postavili do obranné pozice, kromě Sakury, která se mě snažila vyléčit. Nevím jak, ale věděla jsem, že tohle nedokáže. Cítila jsem, jak mě opouští moje životní síla. Myslím, že jsem zaslechla Sakuru, jak na mě křičí, abych ještě chvíli vydržela a nezavírala oči, ale to už mi klesla víčka a já přestala vnímat úplně.
Akatsuki
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 12. září 2010 v 12:15 | Reagovat

óu,odkdy je můj ♥Itachínek♥ takovej zloduch? XD Chidori? =) on ho umí? XD ale né já už nebudu rejpat je to super díl,jen jsem teď trochu podrážděná kvůli svýmu noťasi..............

2 Kimi-chan | Web | 12. září 2010 v 20:29 | Reagovat

[1]: To se neřeší, Itachi umí všechno... :-D co máš s noťsem ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama