I believe in you - 10

18. září 2010 v 21:27 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY
Po delší době divné pokráčko. I přes to, jak mě tahle povídka baví, nevím momentálně co s ní. Doufám, že mě brzo něco napadne :-P


Že by láska?

Když jsem se znovu probudila, byla u mě Tsunade a něco zapisovala do mé zdravotní karty.

"Konečně vzhůru? Měla si na čase, 3 týdny jsou opravdu dost, šance, že na probuzení byla téměř nulová. Přesto u tebe byl Dai pořád, téměř se od tebe nehnul." Ušklíbla se nad poslední větou. Příjemně mě ta slova zahřála.
"Tak jak ti je?" Zeptala se ještě.
"Ještě to bolí, ale je to lepší než včera."
"No bude tě to bolet ještě dost dlouho, bylo to opravdu komplikované zranění. Ale když vše půjde dobře, tak za 2 týdny bychom tě mohli propustit domů, tréninky jsou však pro tebe tabu minimálně na 2 měsíce." 2 týdny? 2 měsíce? Tak to vůbec. Poděkovala jsem, počkala, až odejde a začala přemýšlet nad tím, jak se odsud dostat.

...

Dala jsem si ještě týden a pak jsem si řekla sestřičce o revers. Ze začátku mi ho sice nechtěla dát, ale pod mými mocnými výhružkami mi ho přece jen vydala.

Z nemocnice jsem šla pomalým tempem rovnou domů. Bydlela jsem sice kousek, ale i tak mě ta cesta vyčerpala a hned jak jsem tam došla, usnula jsem.

"Ne! Prosím, nechte ho!" Křičela na mě mladá žena, když jsem držela pod krkem její dítě. Podívala jsem se na ni a s úsměvem chlapce zabila. Jeho krev jsem měla všude a strašně se mi to líbilo. Došla jsem k té ženě, která se mezi tím svezla na zem a hystericky křičela. Brutálně jsem do ní kopla, až to v ní zakřupalo a odletěla na blízký strom, hned na to jsem jí usekla hlavu.
"Výborná práce, Aiko." Pochválil mě Orochimaru a pokynul mi, ať jdu k němu.

S křikem jsem se probudila a zjistila, že mě pevně drží dvě silné paže. Zaostřila jsem na postavu stojící u mě a poznala Daie.

"Aiko už je to dobré, byl to jen hnusný sen. Hlavně teď prosím klidně lež, jak si s sebou házela, praskly ti stehy. Sakura tady bude za chvíli." Až teď jsem ucítila něco hnusného a teplého v oblasti žeber. Vzpomněla jsem si na svůj sen a zvedl se mi žaludek. Jistě, nebylo to skutečné, ale i tak… "Tak dost, v tom snu jsem to nebyla já." Říkala jsem si pořád dokola. Začalo se mi zatmívat před očima, ale to už jsem před sebou spatřila dívku s růžovými vlasy.
"Aiko, slyšíš mě?" Mluvila ke mně Sakura. Vnímala jsem ji okrajově, ale i tak jsem jí přikývla na souhlas.
"Zůstaň vzhůru ano? Hlavně neusínej." Dořekla a začala mě léčit. Mezitím mě Dai chytil za ruku a nepustil mě, ani když už byla Sakura hotová.
"Máš to tentokrát sešité pevněji, takže by ti ty stehy neměly jen tak povolit. Přesto ale musíš být opatrná, ano? Měla bych tě sice teď hned odvést do nemocnice, ale určitě by si tam nezůstala, takže si myslím, že to stejně nemá cenu. Nesmíš se vůbec namáhat a měla by si stejně zůstat v posteli…"
"Požádám Tsunade, aby jí dala někoho, kdo na ni dohlédne." Navrhl Dai. Mohl se mnou zůstat sám… Ale pak mi došlo, že na zbytek týmu se nemůže jenom tak vykašlat.
"Dobře to by šlo." Souhlasila Sakura.
"Děkuju vám oběma…" Usmáli se a Sakura už pak odešla. Dai se také chystal k odchodu, ale zastavila jsem ho.
"Počkej! Omlouvám se, že jsem tě neposlechla a nezůstala doma." Pípla jsem. Nevypadal sice naštvaně, ale vím, že byl.
"Mohl tě zabít. Anebo jsi mohla dopadnout daleko hůř. Kdybys mě jenom poslechla…" "Ale taky mohl zabít tebe." řekla jsem si pro sebe. I když by s ním měl asi trochu větší problémy než se mnou.
"Já vím. Příště už se to nestane, slibuju."
"Budu ti věřit. Co jiného mi taky zbývá." Když domluvil, lehl si za mnou a políbil mě.
"Víš já…taky něco ti potřebuju říct…"
"Co?"
"Miluju tě…" Tohle mě zaskočilo. Nikdy jsem vlastně nevěděla, jestli mě bere jen jako chvilkovou záležitost, anebo jestli od toho očekává něco víc. Ale miluju ho aj já? Můžu mu tu lásku opětovat? Znova mě začal líbat, ale tentokrát do toho dal lásku, kterou ke mně cítil. Rukama mi přejížděl po zádech a ho objala kolem krku. Po chvíli však přestal.
"Musíš být unavená a navíc nechci, aby si zase začala krvácet." Ušklíbl se, ale měl pravdu, opravdu jsem byla unavená. V tom mi došlo, že tohohle kluka opravdu miluju a asi vždycky budu. U nás už jsem pár vztahů měla, ale vždy to byla jen povrchní záležitost.
"Zůstaneš tady?" Zaškemrala jsem. Na chvíli zaváhal, ale nakonec si lehl za mnou. Přitulila jsem se k němu a on mě objal jednou rukou.
"Taky tě miluju…" Zašeptala jsem a pomalu usínala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie - tvoje ♥SB♥ | 19. září 2010 v 22:09 | Reagovat

Jé,takový romantický díl =) ale já být úchyl a chcu akci v posteli,-rozepsat! XD né dělám se srandu,těším se na pokráčko =D

2 Kimi-chan | Web | 20. září 2010 v 5:43 | Reagovat

neboj...bude se rozepisovat :-D

3 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 24. září 2010 v 17:43 | Reagovat

jó (Třikrát banzai úchylům XD )

4 Kimi-chan | 24. září 2010 v 17:59 | Reagovat

:-D

5 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 5. listopadu 2010 v 17:51 | Reagovat

hele už je Listopad....nechceš už něco přidat? ;-) XD

6 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 8. listopadu 2010 v 16:21 | Reagovat

ahojik,u mě na blogu je bleskovka,tak se prosím zapoj =) http://rls-cool.blog.cz/1011/bleskovka-c-2#komentare

7 Kimi-chan | Web | 23. listopadu 2010 v 23:26 | Reagovat

já bych strašně ráda něco přidala, ale marně se pokouším vzpomenout si na přihlašovací údaje.. :-/

8 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 24. listopadu 2010 v 18:21 | Reagovat

aspoň někdo si všiml =) díky a to jako,že jsi zapomněla heslo nebo tak?

9 Kimi-chan | Web | 29. listopadu 2010 v 13:34 | Reagovat

nemáš za co :-) jo přesně tak, blogů sem měla moc a už se mi to popletlo a teď vůbec netuším, jak to je tady.. :-(

10 Saskie - tvoje ♥SB♥ | Web | 21. prosince 2010 v 18:03 | Reagovat

jo,tak s tim ti asi neporadim,asi vyzkoušet všechny možné možnosti nebo se kouknout na mejla-jestli jsi ten mejl s přihlašovacími údaji ještě nesmazala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama