I believe in you - 7

28. srpna 2010 v 20:41 | Kimi-chan |  I believe in you
Dobře, možná nechávám Aiko trošku vyměknout, ale ne úplně, to se nebojte :-D


Láska ?

Podívala jsem se na něj potěšenýma očima a chytla ho pod krkem. Jeho strach ale vystřídalo odhodlání a on na mě promluvil.
"Aiko prosím, tohle nejsi ty. Bojuj s tím!" Jeho oči možná byly odhodlané, ale hlas prosebný.
"Ale no tak, ještě si trošku užiju." Jakmile jsem to dořekla, tak jsem s ním hodila o strom. On to nečekal, takže do stromu napálil plnou rychlostí. Znova se ale postavil. Tohle bude ještě sranda.
"No tak Aiko! Prober se sakra!" Zařval Naruto a praštil mě do břicha až sem odletěla dobré 3 metry dozadu, ale ustála jsem to. Jen jsem se na něj povýšeně zasmála. A udeřila ho do obličeje, ten to ale neustál a skončil na zemi. Pomalu se zvedal a setřel si pramínek krve, který mu tekl z nosu.

"Naruto. Ty jsi takový ubožák." Řekla jsem a chladně se zasmála. On se na mě smutně podíval.
"Jsi úplně stejná jako on…" Zašeptal, ale mně to stejně neuniklo.
"Co jsi říkal?!"
"Že jsi stejná jako Sasuke!" Zařval a vrhl se na mě. Vždyť Sasuke podle Kakashiho vyprávění odešel z vesnice, nechal tady své přátele a přidal se k Orochimarovi. Najednou jsem ztuhla a zastavila se uprostřed pohybu. Tím pádem mě Naruto trefil vší silou do obličeje a kopl mě do břicha. Já přece nejsem stejná! Nemůžu být, já se k němu nikdy nepřidám. Do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle mě zabolelo, i když jsem Sasukeho neznala. Naštvala jsem se a chtěla po něm zase skočit, ale někdo mě chytil kolem pasu. Když jsem se otočila, viděla jsem Daie.
"No tak Aiko. Ty tohle přece nechceš." Řekl mi zoufale. Ale já jsem nereagovala, chtěla jsem se mu vysmeknout, ale držel mě opravdu pevně. Najednou si mě otočil k sobě a políbil mě. To na mě zabralo. Stála jsem jako přimražená a nechala se od něho líbat, ale po chvíli jsem se do polibku zapojila. Líbal mě něžně a naléhavě. V tom jsem cítila, jak se měním zpět a podlomila se mi kolena. Dai mě však v čas zachytil a pak jsem nejspíš upadla do bezvědomí. Jenom jsem ještě zahlédla Sakuru s Tsunade.

Probrala jsem se až v nemocnici a vůbec jsem neměla ponětí o čase. Vedle mě seděl na židli Dai a upřeně se na mě díval. Když si všiml, že se na něj taky dívám, usmál se. Ale bohužel jsem věděla, co jsem udělala. Vzpomněla jsem si na to a slané slzy mi přetekly přes okraj a stékaly mi po tváři dolů a nakonec zanechávaly mokré stopy na peřině. Podívala jsem se na Dai, který měl ovázaná žebra a šrámy na obličeji.

"Dai já…Strašně se omlouvám, nechtěla jsem…" Přiložil mi prst na rty.
"Neomlouvej se, nemůžeš za to, to ta pečeť." Ukázal na moje rameno.
"Ale já tě zranila a Naruta taky a…" V tom mě políbil a já zapomněla na to, co jsem chtěla říct. Vnímala jsem jen jeho rty na mých. Objala jsem ho a jednu ruku mu položila do vlasů. V tom si ale někdo odkašlal, tak jsme se od sebe museli odtrhnout. Byla to Sakura.
"No přišla jsem tě zkontrolovat, ale jak už vidím, jsi v pořádku. Pořád bys ale měla odpočívat." Dořekla s úšklebkem a odešla. Za chvíli přiletěl Naruto, ale neviděla jsem ani jedno zranění. Později se na to Daie musím zeptat.
"Ahoj Aiko-chan!" Zvolal zvesela. Mně ale tak do smíchu nebylo, když jsem si zase vzpoměla co jsem provedla. Dai to vycítil a povzbudivě mi stiskl ruku. Pokusila jsem se o úsměv, ale asi mi to moc nevyšlo.
"Ahoj Naruto."
"Takže je to pravda? Ty si vážně Uchiha?" Tím mi dokonale vyrazil dech. Dai mu naznačil, ať odejde a on nás tu opravdu nechal o samotě.
"Aiko je to pravda…Máš ohnivou chakru, cože měli všichni Uchihové. Chtěl jsem si jen ověřit, jestli máš jejich Kekkei genkai. Potřeboval jsem, aby ses naštvala a tím Sharingan aktivovala, jenže jsem zapoměl na pečeť. Omlouvám se, je to moje vina." Zatvářil se provinile.
"Takže já vlastně nemám rodinu, když Itachi všechny zabil…" Hlesla jsem. To, proč jsem tohle všechno dělala, bylo, protože jsem toužila po skutečné rodině. Ne, že bych si na své adoptivní rodiče stěžovala, ale moc pracovali a vynahrazovali mi to penězi. Ale když jsem se dozvěděla, že nejsou mými biologickými rodiči, vzdmul ve mně plamínek naděje, že pořád můžu mít rodinu, jakou jsem vždycky chtěla. A teď se dozvídám, že jsou všichni mrtví až na Sasukeho a Itachiho, samozřejmě.
"Promiň Daii, chtěla bych být na chvíli sama." Řekla jsem a on mě políbil na čelo a odešel. Tady jsem být nechtěla. Převlékla jsem se do svého oblečení a šla se projít. Došla jsem až na skálu, kde byly vytesány hlavy všech hokage, co tady kdy byli. Sedla jsem si až na její vrchol a pozorovala západ slunce a přemýšlela nad tím, co jsem udělala. Položila jsem si kolena až pod bradu a opřela se jí o ně. Už byla chladná noc, ale já jsem to nevnímala. Byla jsem promrzlá, ale nechtělo se mi odsud. Někdo ke mně zezadu došel a objal mě. Tu vůni jsem poznala. Dai. Nic jsme neříkali, jen tam tak seděli.
"Pojď už domů." Zašeptal mi do ucha a mně přejel mráz po zádech.
"Já nechci domů…" Hlesla jsem a zadívala se na hvězdy. Byla jasná obloha, takže šly vidět krásně.
"Můžeš jít ke mně, jestli nechceš být sama." Nabídl se. Jenže to je přesně to, co chci.
"Já…Já ti nechci znova ublížit."
"Neboj se, mně se nic nestane." Vstal a podal mi ruku, abych si taky stoupla. Přijala jsem ji tedy a společně jsme šli k němu domů.

Nabídl mi, ať se jdu vysprchovat. To jsem potřebovala, takže jsem si vzala ručník a šla do koupelny. Když jsem vylezla ze sprchy, oblékla jsem se, s díky se vrátila do ložnice a čekala, až se i on osprchuje. Mezitím jsem si lehla na postel a přemýšlela. Daie mám hodně ráda a myslím, že k němu začínám cítit i něco víc. Jenže kdo ví, jestli to on cítí stejně? Třeba jsem pro něj jenom úlet nebo to vůbec nebere vážně. Už ale i on vyšel z koupelny a lehl si za mnou. Lehce mě pohladil po tváři a s jemným polibkem mi popřál dobrou noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie | 29. srpna 2010 v 14:17 | Reagovat

Dai je sympaťák =)pěkný díleček,koukej napsat rychle pokračování a ať už se něco pořádnýho děje =D

2 Kimi-chan | Web | 29. srpna 2010 v 14:25 | Reagovat

nějakého smypaťáka jsem tam potřebovala :-D Hele pokusím se :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama