I believe in you - 6

27. srpna 2010 v 10:58 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY
Už 6. dílek povídky I believe in you. Vůbec jsem nečekala, že mě to znova tak chytne. Když jsem psala povídky dřív, dopisovala jsem je z donucení a většinou jsem se nedostala ani k 10. dílu. Tady to vidím na víc. Přeju příjemné čtení :-)


Teď ne...

Vyučování mělo začínat v 8, ale já tam byla už o půl 8. Z mé dřívější školy jsem byla zvyklá chodit brzo. Navíc jsem ten typ, který si nemůže dovolit špatné známky. Žádný šprt nejsem, ael řekněme, že jsem celkem chytrá. Když po chvíli začali chodit i ostatní - počítejte děcka tak 10 a míň - zkoumavě se na mě všichni dívali a šuškali si mezi sebou, ale mně to bylo jedno. Byly to ještě skoro mimina a já si řekla, že na ně budu hodná. Když ale ke mně došel nějaký kluk s nudlí u nosu a zeptal se mě, jestli nejsem na akademii nějaká stará, tak jsem radši odešla nebo bych mu musela vrazit. No jo, sem měkká, ale vysvětlujte pak všem, že jste lištili takovému prckovi. Bože to je děs. Pořád si ale připomínám, že jestli mi tohle pomůže najít mé rodiče, tak jsem ochotná to risknout.

Když jsme vešli do třídy a začalo vyučování, tak naše učitelka se představila jako Anko. Jak už jsem řekla, ostatním tady nebylo víc než 10, protože mě museli dát k úplným nováčkům. Anko začala vysvětlovat co je to chakra a jak se používá. Přišlo mi to strašně jednoduché. Poté to každý den pokračovalo stejně, až jsme se dostali ke znamením ruky. Nedělalo mi žádný problém si je zapamatovat. Paměť jsem měla vždycky dobrou. Šlo mi to rychleji než ostatním a proto mi Anko navrhla, abych zkusila zkoušky na genina dřív. Nebyla jsem tam ani měsíc a šla jsem to teda zkusit. Za pokus přece nic nedám a navíc jsem se na to cítila připravená.

Vešla jsem tedy do nějaké místnosti, kde sedělo tak pět lidí a chtěli po mě, abych jim ukázala Klonové jutsu. To je celé? Nevzrušeně jsem se do toho pustila a vytvořila 15 mých přesných kopií. Anko mi pogratulovala a předala mi pásku se znakem listové. Byla jsem se sebou spokojená. Nebylo to tak hrozné. Děcka se daly přežít a "učení" bylo lehké. Hned jak jsem z akademie vyšla, stavila jsem se za Tsunade jí to říct.
"Cože? Ty už jsi ukončila akademii? Vždyť jsi tam nebyla ani měsíc! To není možné." Vyvalila na
mě oči.
"No ano, mám už i pásku." Vytáhla jsem ji pyšně z kapsy. Tsunade asi nevěděla co říct.
"Tak dobře, musím tě pochválit. Jen Itachimu z Uchiha klanu se podařilo stát se geninem asi za stejnou dobu jako ty. Dnes se tedy běž podívat za svým novým týmem a tenhle papír dej Daiovi." Propustila mě s papírem v ruce a nechala si zavolat Anko. Nedalo mi to a poslouchala jsem za dveřmi.

"To není možné, je neuvěřitelně nadaná. Jenom lidé z Uchiha klanu dokázali to co ona." Řekla Anko.
"Myslíš, že by mohla být…" Nedokončila větu Tsunade.
"Myslím, že ano. Ale nevím, jak je to možné, vždyť ti dva jsou poslední z nich."
"Stejně si to musíme ještě ověřit, nemáme skoro žádné důkazy. Řeknu Daiovi, ať se na ni podívá. Konec konců jsi ji poslala za ním, ne?"

Myslím, že mi to stačilo a rozběhla jsem se tedy na cvičiště. Tam by podle Tsunade měli být. O čem se to ty dvě spolu bavily? Jako že bych mohla já patřit do Uchiha klanu? To není možné. Určitě se spletly. Ale…Když si vzpomenu na Sasukeho, tak ta podoba tady určitě je. Ale kdyby to opravdu byla pravda, tak to znamená, že celá moje skutečná rodina je mrtvá. Ale ta podoba je určitě jen shoda náhod a zvládla jsem to tak rychle, protože učení mi nedělá žádný problém. V tom jsem do někoho vrazila.

"Dobrý den Anko-sensei."
"Ahoj Aiko, jen jsem si byla promluvit se tvým senseiem."
"O čem?" Myslela jsem, že ji třeba zaskočím, ale naprosto profesionálně zalhala, že něco o schůzi. Jako bych je před 10ti minutami sama neslyšela.
"Dobře, tak nashledanou." A šla jsem dál. Došla jsem na cvičiště, kde jsem je viděla poprvé, když jsem se schovávala v keři.
"Ahoj Aiko." Pozdravil mě hned s úsměvem Dai a ostatní se k němu přidali.
"Ahojte."
"Aiko prosím můžeš na chvilku? A vy, Sakuro a Naruto, zatím spolu bojujte." Zaúkoloval je a mě si vzal stranou.
"Tsunade-sama mi vzkázala, abych zjistil, jakou máš chakru a pak ještě něco, ale to je teď jedno." Dořekl a dal přede mě nějaký papírek.
"Soustřeď se na něj svou chakrou. Možná to bude složité, protože si právě vyšla…" Nedokončil co chtěl, protože papírek v jeho ruce se rozhořel silným plamenem a on ho musel pustit, aby ho nepopálil.
"To bylo rychlé." Zamumlal si pro sebe a zkoumavě se na mě podíval.
"Takže má ohnivou chakru," pokračoval, "jestli je pravda, v co se domníváme, tak bys to měla zvládnout." Řekl potichu a zničeho nic po mě hodil kunai. A Další. Vůbec jsem nechápala, o co jde, ale byla jsem celkem naštvaná.
"Dělej braň se!" Křikl a napřáhl se pěstí.
"Jsi moc slabá!" Řekl výsměšným tonem. Tohle byla poslední kapka. Vztek ve mně explodoval a já ucítila příšernou bolest v levém rameni. Zakřičela jsem a svezla se na zem pod dalším návalem ostré bolesti. Bylo to, jako by mě tisíce jehel propíchávaly ze vnitř. Tekly slzy a já křičela. Dai ke mně hned přiskočil. Chytil mě za ramena a začal mi říkat, ať se uklidním a bojuju s tím. Nechtěla jsem ještě větší bolest a tak jsem se tomu poddala. Podívala jsem se na své ruce a všimla jsem si, že se mi rozbíhají po těle stejné černé značky, jako v tom snu. Viděla jsem, jak za námi přiběhli Naruto se Sakurou a vyděšeně se na mě dívali. Najednou mi připadalo, že vidím nějak jinak. Líp bych řekla. Viděla jsem jim do hlavy a oba mysleli na to samé. Na mě a moje oči, které nebyly černé, ale…červené s černýma tečkama uprostřed.

"Takže je to pravda." Usmála jsem se. Stejně jako v tom snu jsem poznala, že to nejsem tak úplně já. Moc jsem chtěla někomu ublížit. Cítit jak proti mé síle nemá vůbec žádnou šanci. A nejblíž u mě byl Dai, který mě ještě pořád držel za ramena…
Aiko
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie | 27. srpna 2010 v 11:34 | Reagovat

skvělé,famózní,brilantní - to už jsem vyčerpala svůj slovník kladných přídavných jmen =) těším se na další dílek

2 Kimi-chan | Web | 27. srpna 2010 v 11:40 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :-) jsem ráda, že se líbí :-) Upřímně z těch povídek co jsem psala, mě tahle opravdu baví :-) Doufám, že tě neomrzí

3 Saskie | 29. srpna 2010 v 13:31 | Reagovat

mě omrzet? nikdy =) já jsem právě měla strach abys sis nemyslela,že já kopíruju od tebe XD takže shodněme se na tom,že ať obě naše povídky budou směřovat kamkoliv,pořád budou naprosto originální =D

4 Kimi-chan | Web | 29. srpna 2010 v 14:26 | Reagovat

[3]: Já měla strach, abych nekopírovala od tebe... :-D Ale ano, souhlasím, budou to originály ! :-D

5 Kimi-chan | Web | 29. srpna 2010 v 14:27 | Reagovat

[4]: No víš jak to myslim... :-D

6 Saskie | 30. srpna 2010 v 17:04 | Reagovat

jasně =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama