I believe in you - 5

26. srpna 2010 v 18:58 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY
Další dílek je na světě :-) Zatím to jde ještě celkem pravidelně, ale jak potom začne škola tak nevím nevím no...Příjemné čtení :-)


Ninja co ?

Nebyla už jsem schopná znovu usnout a tak jsme si s Daiem povídali až do rána. Zjistila jsem, že je mu 18 a je to jounin. Jeho příjmení je Tanaka. Nepatří do žádného super klanu s dokonalým Kekkei genkai a proto se mu děti v akademii často smály, jak mi řekl. Později jim to ale natřel ve zkouškách chuuninů a dali mu pokoj. Je to strašně fajn kluk, který vás umí vyslechnout. Bylo mi s ním opravdu dobře. Ráno jsem se probudila - to jsem ani nevěděla, že jsem usnula - jak u něj ležím schoulená a on se na mě dívá. Okamžitě jsem se začervenala a posadila jsem. Netušila jsem, co říct.

"Dobré ráno." Řekl mi s úsměvem a taky menším ruměncem na tváři.
"Dobré." Špitla jsem a sklonila hlavu. Nedokážu si to vysvětlit, ale před ním jsem se cítila tak nějak jinak než třeba doma nebo před ostatními. Byla jsem…řekněme milá a vůbec jsem se nechovala namyšleně, jako jindy. Vstala jsem a podívala jsem se na něj. Konečně jsem si ho mohla prohlédnout úplně, za denního světla. Jak už jsem řekla, měl krásné stříbrné vlasy a světle modré oči. Na sobě měl tričko s krátkým rukávem, pod kterým se mu rýsovala vypracovaná postava a kalhoty.
"Omlouvám se, asi jsem usnula a-a…" Zakoktala jsem se a nevěděla jak dál.
"To nevadí, bylo to příjemné."
"Ale už budu muset jít za svým novým týmem." Dodal.
"Ty už vedeš nějaký tým ? Vždyť je ti teprve 18."
"No vlastně ano. Víš včera večer byl zabit jeden jounin u klanu Uchiha a…" Nepokračoval, když se na mě podíval. Určitě jsem byla celá bílá a dělalo se mi mdlo. Přiskočil ke mně a podepřel mě. Vlastně ani nemusel pokračovat. Věděla jsem, co bude následovat. Včera jsem tam byla taky s...Kakashim. Řekl mi o Uchiha klanu všechno a mě to vyprávění strašně bavilo. Byl mi docela sympatický. A teď má být mrtvý? Jen tak? To nemůže být možné.
"Aiko, jsi v pořádku?" Zeptal se a ustaraně se na mě podíval.
"Byl to Kakashi…?" Zeptala jsem se ho otřeseně na rovinu.
"Ano…" Hlesl. Vzpomněla jsem si na ten večer. Kdybych tam třeba zůstala, třeba by ho nezabili. Nebo by spíš možná zabili i mě. To je strašné. Takové věci se přece nestávají. Jak může někdo jen tak připravit někoho o život?
"Vážně ti nic není? Vypadáš, že každou chvílí omdlíš."
"Já jen že… Včera jsem tam byla s ním. On mi vyprávěl o Uchiha klanu a tak. Pak jsem odešla domů a teď se dozvím, že je prostě mrtvý??" Hlas se mi zadrhával. Sklopila jsem hlavu a dívala se do země.
"To je mi líto. Určitě i jeho týmu. Měli ho moc rádi. Bude to určitě těžké, zvyknout si na nového senseie. A navíc, Kakashi byl můj dobrý přítel…" Když to dořekl, tak jsme si vybavila jeho tým. Ty dva podivíny Sakuru a Naruta. Bylo mi jich líto. Podle toho, co Dai řekl, ho měli rádi. A on
vlastně taky. Musí to být strašné ze dne na den přijít o přítele. Už tady nebudu psát, že nevím, kde se to ve mně vzalo a objala jsem ho. Opětoval mi objetí a tak jsme tam tak stáli, dokud už opravdu nemusel jít.

Šla jsem tedy vykonat ranní hygienu a zrovna když jsem jedla snídani ke mně doletěl nějaký malý hajzlík.
"Co tady k sakru děláš?!" Uravala jsem se na něj hned. To je tady jako normální, že jenom tak k někomu vletím do bytu? Očividně nevěděl, co říct.
"Volá vás Tsunade-sama." Řekl tiše a přešlápl na místě.
"Fajn, ještě něco? Ne? Tak zase rychle vypadni." A už ho nebylo. Co mi ta ženská může chtít takhle po ránu? Na sebe jsem si dala bílé tílko a krátkou světle modrou sukni - no co, postavu na to mám :-P Došla jsem k ní a bez klepání vešla dovnitř. Podívala se, kdo to je a už chtěla něco říct, ale když mě uviděla, tak pusu zase zavřela.

"Dobré ráno Aiko, chtěla bych se tě na něco zeptat, tedy spíš požádat tě o něco. Dnes brzo ráno se sešla rada jouninů a shodli jsme se na tom, že by si se měla přidat do nějakého týmu. V tom ale bude problém, protože ještě vůbec nejsi ninja, takže by si musela na chvíli chodit do Ninja akademie."
"Do čeho…?" Zeptala jsem se znuděně, zatím co jsem zkoumala svoje nehty a došla k názoru, že už bych je měla vážně odlakovat.
"Ninja akademie je místo, kde se malé dě… kde se vyučuje umění ninji."
"Tak na to zapomeňte, nebudu chodit do nějaké primitivní školky s bandou usmrkaných spratků." Řekla jsem nekompromisně, když jsem si vzpomněla na to malé individum, co dnes ráno vletělo ke mně do bytu. Tsunade si jen povzdechla a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí.
"Dobře…Zkusíme to jinak. Nezměníš názor ani tehdy, když ti řeknu, že bych ti mohla pomoct najít tvé biologické rodiče? Protože mi strašně připomínáš… Ale to nic." Teď jsem se opravdu zamyslela. Lákala mě ta představa, že bych konečně poznala svou pravou rodinu. A vlastně - odjet můžu, kdy budu chtít.
S těma prckama to nějak přežiju. Tedy oni budou muset se mnou :-D Ještě budou rádi, když z tama vypadnu.
"Tak fajn…A ke komu mě to teda pak dáte?"
"Do týmu 7, který vede Tanaka Dai. Všichni se na tom shodli, protože týmu stejně chybí jeden člen." Alespoň že tak. Daie už znám, takže by to neměl být problém. S těma dvěma stejně nemám v plánu se skamarádit. Nepotřebuju je. Pak jsem zabručela něco ve stylu díky a vzala si papír s tím, kdy mi začíná vyučování a tyhle věci. Nastupuju tam už zítra. Je to otrava, ale za rodinu mi to stojí.
Tsunade
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saskie | Web | 27. srpna 2010 v 11:26 | Reagovat

úžasný dílek,zajímá mě,kdo je její otec,možná tuším........ale jetli je to tak,tak to pak bude vypadat,že se ve své povídce po tobě opičím =( takže doufám,že se mýlím a i kdyby ne a bude to podobné,tak to jako kopírování doufám brát nebudeš XD

2 Kimi-chan | Web | 27. srpna 2010 v 11:41 | Reagovat

[1]: Neboj, nebrala bych to jako kopírování ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama