I believe in you - 1

6. srpna 2010 v 8:00 | Kimi-chan |  I believe in you
IBIY
Je tady 1. díl mojí nové povídky. Doufám, že se vám bude líbit i když tady moc lidí asi není, přece jenom tenhle blog nefunguje ještě ani 4 dny :-)


Konoha…?

Když jsem dnes vešla do školy, všichni se na mě se zájmem podívali. Ostatně jako každý den. Nedivila jsem se jim, protože jsem opravdu hezká. Říkám to tak jak to je, ať si myslí kdo chce, co chce.

Mám lesklé a černé vlasy, které mi sahají až do půlky zad. Mé oči jsou černé. Ale vůbec netuším, po kom jsem. Moje matka je blondýnka s modrýma očima a otec má hnědé vlasy a taky modré oči. Nejsem tedy ani po jednom, ale nikdy jsem nad tím moc nepřemýšlela.

"Ahoj Aiko!" Ozvalo se za mnou. Otočila jsem se a spatřila svou nejlepší kamarádku Mai. Ona byla můj pravý opak. Byla sice také nesmírně krásná, ale měla bílé, vlnité vlasy, které jí sahaly sotva pod ramena a světlé oči.
"Ahoj Mai." Odpověděla jsem a počkala, až se ke mně připojí. Po té jsme se společně vydaly do třídy, když v tom do mě někdo vrazil.
"Pro Boha dívej se, kam šlapeš! To ti ty čtyři oči nestačí?!" Utrhla jsem se na kluka z nižšího ročníku. Nevím ani jeho jméno, ale po pravdě mě ani trošku nezajímá. Vykoktal něco ve smyslu omluvy a odběhl do své třídy.
"Viděla jsi to????" Zeptala jsem se nevěřícně své kamarádky.
"Jo…Bohužel. Takový lidi by sem vůbec neměli chodit." Doplnila výsměšně a pokračovaly jsme.
Byl zrovna pátek a tak se vyučování strašně vleklo. Ale když se konečně ozvalo zvonění, pomalu jsem se zvedla ze své židle a odešla ze třídy. Musela jsem rychle domů, protože jsem neměla ještě sbalené věci. S rodiči jsem se domluvila, že za dobré známky mě pustí na 2 týdny samotnou do Paříže. Sen každé dívky v mém věku.

Asi za 2 hodiny jsem už čekala až přiletí mé letadlo. Všude byl zmatek. Už jsem nastupovala do mého letadla, když v tom mě letuška upozornila, že to není letadlo, kterým já letím a nasměrovala mě do vedlejšího. Moc jsem to neřešila, hlavně už jsem chtěla být na místě. Nastoupila jsem tedy a okamžitě jsem usnula.

Když jsem se probudila, tak jsem nevěřila svým očím. Tole tedy Paříž rozhodně nebyla! Bylo to jen nějaké malé město, ve kterém bylo jen malinké letiště a jedna autobusová zastávka. Domy byly malé, žádné obrovské paneláky. Tohle je snad zlý sen?! Jak jsem se sem dostala? A co je důležitější, jak se sakra dostanu zpět? Na svém mobilu signál nemám a pochybuju, že tady v tom zapadákově budou mít něco jako telefonní budku… Když v tom mi pohled spočinul na již zmiňované autobusové zastávce. Už nemám co ztratit a stejně nevím, kde jsem. Tak sem k ní došla a sedla si na kufr. Za pár minut jel "autobus"? Netuším co to bylo, ale určitě ne ten autobus, který jezdí u nás… Nasedla jsem tedy a jela neznámo kam.

Vystoupila jsem a když jsem se rozhlédla kolem, tak mě to málem položilo. Jestli to "město" před tím, byl zapadákov, tak nemám slov na tohle ! Lidi tu žili v dřevěných domcích a pochybuju, že vůbec ví, co to je elektrika. Tohle je moc, musím někoho najít a zeptat se ho, kde to jsem! Vydala jsem se tedy k nejvyšší budově co jsem viděla a doufala, že to bude něco jako úřad nebo něco podobného. Došla jsem k náhodným dveřím a bez zaklepání a vyzvání vešla. Za stolem seděla žena, která vypadala velmi mladě. Měla dlouhé blond vlasy ve dvou culících a hnědé oči. Hned jak mě spatřila, přestala se věnovat svým papírům, kterých měla požehnaně.

"Vítám tě Aiko." Pozdravila mě, jako kdybychom se neviděly po prvé v životě.
"Kdo jste? Jak to, že znáte moje jméno a kde to sakra jsem?! Na letišti mě poslali do jiného letadla a já se objevím tady!" Začala jsem se rozčilovat.
"Uklidni se a posaď se." Zabručela jsem něco ve smyslu souhlasu a sedla si. Jsem strašně zvědavá, jak mi tohle všechno vysvětlí.
"Právě jsi v Konoze, to je Listová vesnice. Já jsem 5. Hokage a mé jméno je Tsunade. Jsi tady, protože si to přáli tví rodiče."
"Cože? To není pravda, ti mě poslali do Paříže!" Co to do mě valí??? Povzdechla si a pohodlněji se usadila.
"Nevím jistě, proč to udělali, ale je to tak." To není možné, to by mi neudělali…
"Musím odsud!" Křikla jsem na ni a už běžela tam, kde jsem myslela, že bude východ…
konoha
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saskie | Web | 22. srpna 2010 v 18:09 | Reagovat

pěkný,určitě si přečtu i další díly =)

2 hry-online-zdarma-superhry | Web | 7. června 2011 v 0:08 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama